Iluzionista Houdini „nakrknul“ Sherlocka Holmese

Úniky byly „samozřejmé“ – posunul si kosti!

Od kočovných cirkusáků se toho přiučil mnoho, mezi jinými i poznatky o lidském těle a o jeho možnostech. Jeho obdivuhodné kousky před publikem poté často vycházely z Houdiniho znalostí anatomie. Iluzionista zaměřený na nejrůznější útěky se dokázal při svém turné vyvléct z čehokoliv. Mimo jiné ze svěrací kazajky, kterou pokořil jako vůbec první mág na světě. Díky svým znalostem se dokonce naučil posouvat své vlastní kosti a unikat tak přísnému sevření.

Doyle nesnesl mágovo odmítání nadpřirozena

Jeho kousky šly vždy o něco dál než pokusy jeho napodobitelů a Houdini se těšil velké přízni. Vždy byl ovšem striktním zastáncem vědy a fyziky, jakékoliv imaginárno a nadpřirozené schopnosti odmítal. Proto také přijal místo člena Amerického vědeckého výboru, kde pomáhal rozluštit podvody, které se kolem roku 1910 tvářily jako „nadpřirozené“ síly.

Kvůli své praktičnosti si na smrt rozkmotřil i svého letitého přítele – zastánce magie Arthura Conana Doyla. Autor Sherlocka Holmese považoval Houdiniho za médium, ten se mu ale vysmál. Přátelství skončilo a slavný mág se vždy cítil méně uražen, pokud byl nařčen z praktického podvodu – např. že má někde schovaný klíč či kapesní nůž, než pokud ho někdo označoval za nadlidského.

Na Houdiniho chodily tisíce lidí i stovky novinářů

Kapesní nůž ostatně sehrál významnou roli i při jednom z Houdiniho proslavených kousků.Tisíce lidí se přišly v roce 1904 podíval na avizovaný únik z pečlivě sestavených pout. Ty byly pro tuto příležitost vyráběny pět let a iluzionista je až do začátku „kouzla“ nespatřil. Nejprve musel použít svůj kapesní nůž a rozříznout kabát, který jej v pohybu omezoval. Za hodinu poté se dostal i z pout.